Reklama
 
Blog | Martin Kopta

Zlomový okamžik Adama Javůrka

„Včera mě vez domů Pithart,“ řekl Adam jakoby nic, „zaujalo mě, jak odpověděl v diskuzi na otázku, jak by se podle něj vyvíjela situace v České republice, kdyby v osmašedesátym nedošlo k okupaci.“ Adam mi tím otevřel úplně nový pohled na pojem tipping point — zlomový okamžik.

Petr Pithart prý odpověděl, že vývoj by nejspíš šel v politice a ekonomice stejným směrem jako po roce 1989, jen by všechno trvalo o něco déle. Zásadní rozdíl, tlumočil mi Adam, by byl ovšem v tom, že morálka národa by nedostala na frak v důsledku normalizace a společenských změn by se mohli aktivně účastnit ještě i pamětníci předválečné demokracie a trhu. Vcelku očekávatelná odpověď, řeknete si. Ale protože jsme se s Adamem právě v té chvíli bavili o tipping pointu, dostala tahle Pithartova odpověď velmi zajímavý kontext.

Tipping point

Tipping point je termín, kterým se označuje okamžik, kdy dosud nevýznamné jevy bez dopadu na systém přerostou ve společenskou epidemii. Každá další změna pak společnost zásadně mění. O rozšíření tohoto termínu se zasloužil bývalý autor týdeníku The New Yorker Malcolm Gladwell knihou Tipping point. Ta se stala bestsellerem v amerických intelektuálních kruzích.

Často citovaným příkladem tipping pointu je vztah mezi rozbitým oknem a mírou kriminality ve čtvrti. Jedno rozbité okno ještě žádný vliv na kriminalitu mít nemusí, ale už začíná posouvat míru tolerance k nepravostem. V důsledku zjistíte, že pokud rozbité okno obratem nezasklíte, za několik dnů ve vaší klidné ulici vykradou auto. Alarm houká, ale policie nenajde žádného svědka. Pozornost lidí se otupuje. Během několika let je ve vaší čtvrti na denním pořádku vykrádání, přepadávání, vražda. Nejrozumnějším zákrokem je zasklít okna, nahodit fasády, čistit pravidelně ulici a osázet záhony — tipping point bude pracovat i obráceně.

Reklama

Javůrkův tipping point

Když jsme se o tipping pointu bavili s Adamem, po zmínce o rozbitých oknech se mu zalesklo v očích: Normalizace je svym způsobem taky druh tipping pointu. Během normalizace si Slováci i Češi prošli sadou drobných ústrků, které samy o sobě by mohly být snesitelné. Poprvé se však dotkly kritické masy obyvatel: cenzura, uzavření hranic, omezení seberealizace a tvorby, každodenní buzerace a strach našich rodičů…

Důsledky všichni sklízíme ještě patnáct let po odchodu posledního ruského vojáka z Československa. Okřídlená fráze kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu přesně vystihuje dopad normalizačního tipping pointu na morálku. Na ostatní přijdeme také snadno; celkově by se daly shrnout jako obecný nezájem o veřejné věci. Potud Javůrkův zlomový okamžik.

Levné letenky proti normalizaci

Teď je tu otázka nápravy. Postup by měl být stejný jako v případě rozbitých oken. Jak ale zasklít normalizaci? Říkat si můžeme, co chceme, v cestování nám nikdo nebrání, a někdy se nestačím divit, čím je možné se realizovat (Kožený, Stehlík, Krejčíř a tak).

Jsme na dobré cestě a nejspíš za to opět může spíš hromada drobností než nějaké zákony. Například stržení železné opony bylo hezké gesto. Nemohlo ale jako zlomový okamžik zafungovat. Každý, kdo hned vyjel za hranice, narazil na oponu jinou — ekonomickou. Příkladem drobnosti, která přispívá k morální obnově by mohly být třeba levné letenky, které mají podobný vliv na cestování jako volné hranice nebo cestování po EU s občanským průkazem.

Ve článku byla použita fotografie Broken Windows (autor: mattlogelin). Ke knížce Tipping Point mě přivedl Mirek Zeman a příště bych se chtěl rozepsat o fenoménu zvaném long tail.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama